Náš obývák dostal nové barvy

Náš obývák dostal nové barvy

 Prázdniny uběhly tak rychle, že mám pocit, že jsem nestihla vůbec nic, co jsem měla na léto v hlavě... tedy krom cestování, výletů, dovolenkování, to vše jsme si řádně a báječně užili! :-) Ale i tak u nás několik změn nastalo, včetně nového venkovního přístavku s posezením... Ale o tom třeba příště... 

K mé velké radosti jsme po několika letech vymalovali obývák a když už bylo vyklizeno, nabízelo se rovnou i obrousit parkety! 

Na stěny jsem zvolila opět bílou, nejsem zrovna zastáncem barevených stěn... a podlahu jsem si přála hodně tmavou, takže u mne zvítězil odstín ebenového dřeva. Šikmá dřevěná podkrovní stěna časem tmavla a tmavla... a už mi připadalo, že na mne doslova padá... takže dostala též bílý kabátek a musím uznat, že se nyní místnost opticky opravdu zvětšila a rozzářila! :-)

 

Z naší obývákové proměny máme velkou radost! Vlastně nejdříve nebyla ani v plánu, měli jsme totiž s přítelem odjet na dovolenou bez dětí v době, kdy budou na táboře... Ale vzhledem ke zranění našeho psího miláčka, o kterém jsem Vám již psala, jsme byli nuceni zůstat doma, tak jsme ten čas využili právě k malování... 

 

DÁLE UŽ JEN PRO TY Z VÁS, KOHO ZAJÍMÁ, JAK NÁM TO  ŠLO OD RUKY... :-)

 

Odvezli jsme tedy děti na tábor, koupili jsme jakousi bílou malířskou barvu, dva huňaté profi válečky s příslušenstvím, abychom mohli jako natírat spolu oba, že nám to půjde rychleji... a dali se do  práce... Ač jsme barvu naředili podle návodu na kbelíku, rozhodně nebylo malování pomocí propagovaných huňatějších válečků na našich křivých zdech tak snadné, jak nám paní prodavačka v obchodě s barvami garantovala. Jednak jsme měli barvu moc hustou i po řádném naředění, takže se nám pak loupala i se zdí, když jsme byli nuceni přejíždět po našich  křivolakých zdech válečkem vícekrát po stejném místě... Po půl hodině jsme to tedy vzdali a volali o pomoc našeho skvělého souseda, aby nám půjčil malířskou štětku. Ten nejdříve přišel s ještě huňatějším válečkem (na fasády), ale i přesto, že jsme bavru ještě asi pětkrát více naředili to prostě válečkem ne a ne a nešlo... Přítel tedy popadl štětku, chytil "super grif "a už to  jelo... :-) Druhý den jsme domalovali ještě část chodby, ve kterou obývák přechází, kde nás to zdrželo také o něco více, neboť to zde máme takové dosti členité a vysoké... a po schodech... Třetí den už jsme jen domalovali "kocoury" a bylo to! Hurá! První část za námi! :-)

Druhá na řadě byla dřevěná podkrovní stěna, se kterou nám přijel pomoci na oplátku německy mluvící přítel mé tety ze Šumavy, který je profík, malíř, lakýrník... Původně jsem tedy chtěla koupit bílou lazuru,... ale když jsem spočítala, že by vyšel nátěr jen na tu stěnu minimálně čtyřikrát dráž než výmalba celého zbytku obýváku, nechala jsem si v obchodě poradit, že když koupím bílý Eternal a naředím jej 1:1 vodou, tak se chová stejně jako lazura a ještě nám zbyde! Hurá! Přítel mé tety je velmi šikovný, šlo mu to jako profíkovi skvěle a rychle od ruky... Jen bohužel barvu popadl a bez naředění jen rozmíchal a hned natíral a natíral... a ač jsem mu svou lámanou němčinou snad dobře vysvětlila, jak má ředit, nebo alespoň mi odpovídal tak, že tomu naprosto rozuměl... přišla jsem, až když už měl téměř třetinu natřenou tou neředěnou barvou... Musela jsem tedy dojet ještě pro další kbelík barvy, aby vyšlo i na druhý nátěr stěny a ta je nakonec úplně bílá, že léta dřeva vidět příliš nejsou tak, jak jsem měla původně v plánu.... ale co... nakonec mi to ani nijak nevadí  a jsem spokojena! :-)

 

Pak přišla na řadu  podlaha, kterou jsme si nakonec nechali obrousit firmou. Sice jsme byli nejdříve odhodláni si jen půjčit přístroj na broušení a obrousit si parkety sami, ale každý nás po nějakých zkušenostech jako nezkušené od toho odrazoval... A když jsme si pak spočítali cenu za půjčení všeho, co by jsme k tomu museli ještě pořídit, tak jsme si  nechali parkety vybrousit, protože to už by nás vyšlo téměř nastejno. Dva profíci nám tedy našich čtyřicet metrů čtverečních obrousili za necelých šest hodin... Trochu to na tom čase bylo znát, některé kousky jsme si  pak museli ještě dobrousit sami... ale jinak na nás už pak zbyl jen nátěr. Po různých srovnáních a recenzích a mých předešlých zkušenostech jsem vybrala olej s voskem zn. Osmo. Chtěla jsem se vyhnout klasickému laku, takže jsem hledala vhodný olejovosk a s touto značkou dekorativních vosků mám už své zkušenosti, takže vyhrálo Osmo! Koupila jsem tedy základní dekorační vosk v odstínu ebenového dřeva a na něj dvě vrstvy polomatného průhledného tvrdého vosku, jak mi bylo doporučeno. Nátěr měl původně dělat opět německý profík přítel mé tety, ale když se ukázalo, že s tímto nemá žádnou zkušenost a že válečkem na násadě to vážně nepůjde, nezbylo mi nic jiného, než zakleknout a hezky parketu po parkětě natírat a natírat, protože tento nátěr se musí hezky roztírat opravdu do sucha, do sucha... (tedy pokud na to nemáte ještě speciální stroj, který to dokáže rozleštit...). I když dodnes nechápu, jak to můj přítel zvládl (protože pro něj je problém jakkoliv zakleknout, či jen cokoliv dělat v podřepu... :-)... doufám, že to nebude číst...), tak opravdu zaklekl se mnou a v kuse čtyři hodiny bez přestávky se mnou tu podlahu natíral kousek po kousku! Večer jsme oba padli, ale podlaha vypadala báječně! Druhý den už mého přítele vystřídal profík, přítel mé tety a natírali jsme už válečkami na násadách  hezky ze stoje další  vrstvu průhledného tvrdého vosku. Podlaha vypadala stále báječně... Další den po uschnutí mne ale ráno překvapily divné světlé fleky! :-( Nevím, kde se tam vzaly... Vypadalo to, jako by se po podlaze někdo prošel možná před nátěrem bos, bez ponožek, kdy ulpěla snad mastnota na holém dřevě...? Nevím... Každopádně jsem to chtěla napravit, takže jsem opatrně a jemně natupovala znovu tu tmavou barvu na ta světlá místa a znovu nechala schnout do druhého dne... Další den se ale zase objevily tmavé fleky! :-( Uf! No nezbylo mi, než natupovat kolem hoooodně tmavých  fleků a tak nějak to rozmazat po celé podlaze, aby to alespoň dostalo jednolitý tón. Další den po zaschnutí už tak nějak vypadala podlaha dobře barevně... ale zase se mi nezdálo to obroušení... nebylo prostě hezky hladké... tak jako když vyvstanou jemné chloupky dřeva, které se musí  brousit mezi jednotlivými vrstvami nátěrů lakem. U toho Osma se právě tato "mezibroušení" nedělají, což si u mne získalo právě plusové body při mém rozhodování ve volbě nátěru. Ale prostě se mi zdálo, jako by mi ponožky po podlaze zadrhávaly... někde více, někde méně... Tak mne popadl amok, využila jsem toho, že příteli skončila dovolená a musel do práce, dojela jsem koupit kupu jemných smirkových  papírů a od rána téměř do půlnoci jsem brousila ručně celých těch čtyřicet čtverečních metrů! Sice jsem pak necítila už nic, ani chloupek na podlaze, ani chloupek na svém těle... ale hurá, podlaha byla dokonale hladká! :-) Pak dostala ještě navrch jeden nátěr průhledného tvrdého vosku a hotovoooo! Podlaha má teď díky tomu všemu sice nový nádech, ale už rovnou s nádechem starého, prostě bezva patina ! :-) 

Pak už jsme jen místnost po obvodu opatřili novými lištami v barvě a nechali hezky podlahu vytvrdnout, než jsme nastěhovali zpět nábytek. Mezi tím jsem ještě natírala vše, co  mi přišlo pod ruku zbylými barvami... skříňky, šuplíčky, schodiště a vše ostatní kolem...  a ještě toho mám dost před sebou.... ale to už postupně... :-) 

 

 ♥ ♥ ♥